Udělali jsme na zahradě hrobeček, vedle pejska Bobíka co jsme měli před Baruškou, budou tam spolu. Megí byla svérázná kočičí osobnost. Ostatně jako všici kočičáci, přišla jen, když sama chtěla. Člověk ji nesměl do ničeho nutit. Zůstane navždy vzpomínkách když jsem s ní prožila skoro 16 a půl roku. Jediný co mě tak trochu uklidňuje, je to, že se dožila krásného věku a měla se u nás dobře. Mějte se, dnes už nenácházím v mysli více slov.
To je mi líto. :( Věřím, že měla krásný a dlouhý život a až to trochu přebolí, tak budete s úsměvem vzpomínat. Když to na mě padne, tak si vždycky představuju, jak jsou ve zvířecím nebíčku :) a mají pamlsků, co hrdlo ráčí a nekonečně velkou louku, kde dovádějí. Asi trochu infantilní, ale co, mně to vždy pomůže. Drž se.
OdpovědětVymazatTo je mi líto, Hani :(( Hodně sil a ať to brzy přejde!
OdpovědětVymazatJe mi to líto Hani, ale jak píšeš, dožila se krásného věku a měla u vás jistě krásný život! :)
OdpovědětVymazatMilá Hani, tak to je mi moc líto, dovedu si představit, co prožíváš, my takhle celá rodina truchlili v listopadu, kdy nám umřela naše 13-ti letá Tína - perská kočička...Je to smutné, i když jsou to svobodomyslná zvířata člověk je prostě bere jako členy rodiny. Ale máš pravdu, může Tě utěšit to, co 16 let je prostě krásný věk a měla se u vás dobře. Megí byla strašně krásná - ta fotka je boží..
OdpovědětVymazatDíky všem za podporu, netušila jsem, že to se mnou docela tak zamává, protože jsem s ní neměla takovy citový pouto jako s Baruškou. Ale přesně jak píše Marcelka, byla členem rodiny. O to horší to bude až mi odejde Baruška moje milovana. Ale radši na to nemyslet.
OdpovědětVymazat